BÝTI ČLOVĚKEM

Jako duchovní bytosti vstupujeme do mnoha podob různých světů, abychom v nich mohli poznávat a prožívat vše, co ta která rovina či úroveň nabízí. Zde na Zemi, je však něco zvláštního, něco specifického. Tato úroveň umožňuje něco velmi zvláštního.

Tady na Zemi můžeme jako duchovní bytosti získat nejen potřebné poznání, ale můžeme zde vcelku snadno (myšleno z pohledu duchovního) otevřít své srdce. Své duchovní srdce. Stejně tak, jako to udělal - ukázal Ježíš, stejně tak i my jsme toho schopni. Nejde o to přijmout Ježíšovu lásku či Ježíše do srdce, jak si mnozí myslí, ale jde o to, otevřít tu svou Lásku. Otevřít to své srdce a vzpomenout si znovu na svou vlastní božskost.

A proč v těle? Protože otevření této Lásky skrze tělo je možné mnohem více a jednodušeji, než ve stavu pouze duchovním. Tělo nám totiž poskytuje možnost aktivního prožívání na nejhrubších - nejhutnějších rovinách. Zdůrazňuji však slovo aktivní. Samozřejmě, že zde (na Zemi) existují i další vědomé energie (energie - formy s “myslí”) hutnějších vibrací, ale jejich míra aktivity - vědomého prožívání - tvoření je značně ponížena oproti člověku.

A co je velmi důležité, díky jistému přímému napojení na matici Vesmíru, má člověk i přímé napojení na jeho duchovní sféru a může tak jednat v rámci nejen sebe, ale i celé Jednoty. I když je toto napojení převážně nevědomé, je možné ho v kratším či delším časovém horizontu prohlubovat a zvědomňovat (přivést do vědomí). Po propojení s vědomím zemským se pak  člověk sám stává jiskrou, a může tvořit už jen svou existencí. (pozn. což se právě v těchto dnech a týdnech mnohým může dít).

text: Dagmar Bradávková